25 / 32
NAPODOBENÍ PŘIROZENÉ POTRAVY PSTRUHA
mářa než vzlétne, zůstane chvilku sedět na roztažených
nožkách. Konečně se kolem vrcholků pobřežních keřů
vytvoří velké roje samečků čekajících na samičky, a to ně
kdy poměrně daleko od vody. Z pohledu na větší vzdále
nost se zdají tyto roje jako kroužky kouře, nicméně vysoko
postaveným bzučivým šumem, který vydávají, odhalují
v této hře své touhy. To je právě ten zvuk, který dává pako-
márovi jeho populární označení jako „bzučák“ (buzzer,
česky asi lépe „bzučilka", pozn. překl.). Samičky se připo
jují k roji a páří se se samečky, než se vrátí, obyčejně za
soumraku, aby nakladly svá vajíčka v želatinových chomáč
cích na vodní hladinu.
Líhnoucí se „bzučák" je rozhodujícím stadiem pro
pstruhy, pro rybáře i pro samotný tento hmyz. S napodobe
ninami se musí chytat přímo v povrchovém filmu. Jde
o takové vzory, jako „Suspender Buzzer" (visící bzučák),
„Shuttlecock Midge" (komár zmítaný sem a tam) a „Blu-
shing Midge" (načervenalý komár), přičemž poslední dva
využívají vlastností peří
cul-de-canard,
které je udrží na
perfektní úrovni. Dospělci pakomárů jsou méně význam
ní. Samičky vracející se ke kladení vajíček mohou vyvolat
dobré braní za soumraku. Takový suchý komár, jako je vy
nikající „HareVface Midge" (komár ze zaječích chlupů)
Charlese Jardina nebo „Poly-midge" (polykomár) vázané
v různých barvách, se zřídka ukazují jako nevyhovující.
SÍDLA A VÁŽKY
Pohled na zářivé, elektricky modré sídlo lezoucí na stéb
lo je něco, co pohladí srdce každého muškaře lovícího na
stojaté vodě. A to nejen pro elegantní krásu tohoto tvora.
Je pravděpodobné, že pod hladinou požírají právě pstruzi
jeho nymfy.
Sídla náleží k řádu Odonata, který sdílejí s úzce příbuz
nými vážkami. Sídlo je obecně útlejší a menší než vážka,
v klidové poloze udržuje křídla pohromadě, zatím co vážka
je ponechává od sebe roztažená. Taxonomicky jsou podob
né, avšak odlišují se dle podřádů, šídlo jako Zygoptera,
zatímco vážka jako Anisoptera. Důležité však je, že jsou
obě požírány pstruhy.
Sídla jsou letní tvorové. Začínají se objevovat během
druhé poloviny května, a pro muškaře nebo muškařku je
to znamení, aby se porozhlédli, zda pstruzi nepožírají je
jich nymfy. Nymfa šídla žije ve vodě a po většinu svého
vývoje zůstává ukryta mezi trsy vodních rostlin, kde využí
vá svého maskování k úkrytu před predátory. Požírá drob
nější bezobratlé živočichy a k uchopení kořisti používá
Obyčejné modré šídlo poskytuje podivuhodnou podívanou, když jeho houfy leží
podél okrajů jezer a rybníků nebo na stéblech pobřežní vegetace. Pouze sameč
ci tohoto druhu jsou jasně vybarveni. Samičky jsou šedozelené. Avšak samečci
jsou někdy tak hojní, že okraje vod se zdají jakoby modře tónované.
zvláštní vysouvací a rozevírací ústrojí známé jako labium.
Nymfa takových druhů, jako je běžné modré šídlo,
Enal-
lagma cyathigera,
je-li úplně vyvinutá, je dosti dlouhá
(2,5 cm) s dlouhým tenkým zadečkem, na jehož konci jsou
tři žábry podobné lístkům. Zbarvení je proměnné podle
24