30 / 32
POZNÁMKY PŘEKLADATELE
Již po přečtení první kapitoly si čtenář s největší prav
děpodobností uvědomí některé odlišnosti anglické muš-
kařské školy, které by mohly být překvapivé, nebo dokon
ce málo přijatelné pro některého z českých muškám. Pro
to je vhodné si na tomto místě uvědomit některé pozoru
hodné okolnosti: tradice anglického lovu na umělé mušky
je nepochybně delší, lov je uskutečňován na mnohem roz
manitějších a zejména rozsáhlejších vodách a kromě toho
často za zcela odlišných klimatických podmínek.
Výhodou britských, amerických i australských rybářů
nesporně je, že mají vždy pro každý vzor umělé mušky ur
čitý, pro ně zcela srozumitelný a většinou i definitivně při
jímaný název, zcela odpovídající vyjadřovacímu stylu je
jich mateřštiny. Překlad těchto názvů do slovanských jazy
ků, a tedy i do češtiny, není vždy snadný a jednoznačný,
někdy pro praktické použití téměř nepoužitelný.
Za projev vysoké úrovně naší dosavadní muškařské lite
ratury považuji skutečnost, že u většiny déle používaných
vzorů uváděných v této publikaci jsem mohl použít již
více či méně vžité české označení. V takovém případě je
český výraz uváděn s prvým velkým písmenem v závorce
vždy za originálním názvem v uvozovkách. Pokud začíná
název v závorce malým písmenem, jde o můj nesmělý
návrh na nové české označení vzoru. Jsem si vědom, že
tento název nemusí být všeobecně přijímán, a to hlavně
u zastánců výhradního používání původních anglických
termínů. Abych i jim vyšel vstříc, upustil jsem od doplňu
jících, dle mého soudu rušivých, překladů u obrázků zná
zorňujících vybrané kolekce umělých mušek.
Z hlediska klasifikace umělých mušek stojí za povšim
nutí, že autoři se vůbec nezmiňují o kategorii „fantastic
ké mušky“, u nás celkem vžité. U jednotlivých případů
pouze zdůrazňují, zda si vzor dané umělé mušky klade za
cíl napodobovat určitého konkrétního živého tvora.
Dalším důležitým zjištěním je, že anglická muškařská
škola zařazuje zásadně mezi umělé mušky i všechny vláče
né nástrahy, k jejichž výrobě se užívá přirozená ěi umělá
srst nebo peří. A zde se ovšem setkáváme s problémy ter
minologickými. Zdá se, že úplné vymezení jejich druhů
není definitivní ani v anglickém jazyce, o čemž svědčí
například diskuse odlišností v jejich používání britskými
a americkými rybáři na str. 49 této publikace. Při překla
du jsem dlouho váhal mezi výrazy „dráždidla“, „lury“
a „vábidla“. Nakonec jsem se přiklonil k výrazu prvému,
ve shodě s argumenty uváděnými v novější české rybářské
literatuře.
160