19 / 32
Vybavení jezerního muškaře
Přívěsné mušky mají rovněž vliv na obracení šňůry a nástavce, a proto je třeba je správně
rozmístit. Nejtěžší muška by měla být až na konci, což nám zajistí správné obracení celého
nástavce a jeho napřímení při potápění. Nejchlupatější muška se naopak dává až na horní
(druhý) přívěs. Jsou však i případy, kdy musíme takovouto mušku umístit na konec tipetu
a pak volíme mezi správným obracením šňůry a efektivitou lovu. Jestliže budeme házet na
konkrétní sbírající ryby, pak bude třeba položit důraz na přesnou prezentaci mušek,
v opačném případě se loví způsobem naslepo.
Pokud chceme chytat na určitou mušku, kterou ryby berou jen ve spojení se slabým
vlascem, pak ji umístíme až na koncovém návazci. Ten je přece jen delší a pevnější, než
postranní přívěsy stejného průměru. Na ty umístíme mušky, u kterých si můžeme dovolit
použít silnější vlasec.
V posledních letech se i u nás začínají hojněji užívat fluorkarbonové vlasce, ať již pro
konstrukci celého nástavce, či jen na jeho špičce. Používají se hlavně při chytání pod hladinou
a v hloubkách. Jejich hlavní výhodou je velmi malá viditelnost pro ryby, ale i to je třeba si ověřit,
protože ne každý fluorkarbon je ve vodě „neviditelný". I zde platí zkušenost, že jiná situace
může být při zatažené obloze a jiná zase za přímého slunečního svitu. Důležitá je totiž povr
chová úprava vlákna a množství odlesků, které zde vznikají.
Další výhodou tohoto materiálu je ta skutečnost, že fluorkarbonové vlasce mají mnohem
větší hustotu než voda, takže se mohou potápět až pětkrát rychleji než běžné silony. To je důle
žité hlavně u nezatížených vzorů drobných a štíhlých nymf. Je však třeba také mít na paměti, že
pro chytání s těmito vzory těsně pod hladinou by mohlo dojít i k tomu, že by se potopily příliš
hluboko a pak je třeba zvolit si pro takovýto konec nástavce spíše málo viditelné silony.
Fluorkarbony našly své využití i při chytání se suchými vzory mušek, které napodobují
různé rozence. V tom případě se fluorkarbonové vlákno dobře namastí a asi 30 cm od mušek
se návazce dokonale odmastí. Takováto úprava nástavce umožní jeho neviditelnost pro ryby,
protože na hladině zůstanou pouze mušky a nástavec se vznáší těsně pod hladinou. Výhoda
neviditelných fluorokarbonů spočívá i v tom, že boční mušky můžeme umístit i na
30 cm dlouhých a silných přívěsech, které se nám nezamotávají a ve vodě jakoby trčí od nástavce.
Délka nástavce je rovněž velmi důležitou otázkou a řekněme si, že odpověď na ni není vů
bec jednoduchá. Při zimním lovu s booby na potápivé šňůře vystačíme s nástavcem o délce
50 - 100 cm. Naopak při lovu s pupami pakomárů a plovoucí šňůrou se dělají nástavce o délce
6 - 10 m. Také při lovu na úplně klidné hladině a pod ní, kdy má rušivý efekt muškařské šňůry
mimořádný význam na úspěšnost lovu, se tento problém řeší značným prodloužením nástavce.
V zásadě však můžeme říci, že délka běžného nástavce se pohybuje okolo 4 metrů. Volíme
ji podle síly a směru větru, profilu břehu za námi, počtu mušek na nástavci, podle hloubky, ve
které lovíme, a podle způsobu a techniky lovu. Jedním z limitujících faktorů jsou i naše házecí
schopnosti. Nemá smysl používat delší nástavec, který nejsme schopni při házení zvládnout.
Kratší nástavec se dvěma muškami bude v takovém případě rozhodně lepší než dlouhý, který
se nám neustále zamotává a nerozbaluje se při dopadu na hladinu.
Různé chyby a nedostatky při házení může zakrýt příznivý vítr v zádech. Pak můžeme mít
i dlouhý nástavec, třeba i připojený přímo na muškařské šňůře. Jakmile však síla větru přesáhne
určitou hranici, začínají se objevovat problémy s obracením šňůry a zamotáváním mušek.
V takové situaci volíme při lovu na hladině plovoucí šňůry se slabším průměrem břicha, anebo
stupňovitě ujímané plovoucí šňůry. Můžeme též použít třeba intermediální šňůru, kterou
důkladně namastíme. Pokud budeme házet přímo na sbírající ryby, kdy nám mezi dopadem
mušek a dalším hodem (nebo záběrem) bude stačit jen pár vteřin, pak můžeme použít
18