17 / 32
Vybavení jezerního muškaře
tím, že upozorní rybu, že není něco v pořádku. Jen trochu jiný odstín zelené, šedé či hnědé, než
jaký máme vyzkoušený, může být najednou ve vodě dobře viditelný a na to se málokdy myslí.
Některé průhledné monofily se stávají ve vodě bělejší ajsou překvapivě dobře vidět. Jiné silony,
které nám vyhovují za šera, mohou v přímém slunečním světle nepříjemně zářit. Proto je třeba
se této otázce dostatečně věnovat a posuzovat ji případ od případu.
Běžné silony mohou být celkem dobře použitelné v silnější části připojení nástavce ke
šňůře. Pak na ně lze navázat speciální monofily, které mají sníženou viditelnost, zvýšenou
pevnost, vyšší hustotu a lepší odolnost proti odírání. Důležité je znát i pevnost vlákna pod
dynamickým zatížením, neboť při jezerním chytání často reagujeme na záběr až citem a při
prudkém zatažení se křehký materiál přetrhne dříve, i když má třeba lepší statickou nosnost.
Také se stává, že některý materiál se brzy unaví a po zdolání několika ryb nám najednou
začne praskat. Některé předepjaté silony mají tendenci rychleji stárnout, a to se projevuje
praskáním v uzlu. Proto je třeba si raději udělat pro každé chytání nástavec znovu. Tuto zkuše
nost oceníte až při ztrátě trofejní ryby. Dříve, než se rozhodnete pro nějaký nový materiál, měli
byste provést test jeho viditelnosti ve vodě, test pevnosti a test pružnosti.
Nástavec plní při házení funkci převodníku energie z muškařské šňůry na mušku. Proto
bychom se měli snažit o to, aby byl tento přechod hladký a stupňovitý. Nesprávně zvolený
nástavec a jeho nesoulad se šňůrou má za následek tu skutečnost, že nebudeme schopni
rozbalit hod tak, aby se nástavec po dopadu na hladinu narovnal. Výsledkem této dishar
monie je onen dobře známý chumáč vlasce s muškou omotanou kolem konce šňůry.
Připojení slabého silonu přímo k muškařské šňůře znamená náhlý přechod a třeba i pěti
násobné zúžení profilu. Pak ani přenos energie ze šňůry na nástavec nemůže být dobrý.
Z tohoto důvodu se dnes běžně používají při jezerním chytání splétané návazce, u nichž je
tento přechod pozvolný. Jejich výhoda spočívá také v tom, že nemají žádnou paměť a můžeme
je ukončit těsnou smyčkou, nebo kovovým kroužkem. Sem pak můžeme přivázat silnější
ujímaný vlasec.
Ke šňůře připojujeme silnější část copu tím, že ji přehrneme přes začátek šňůry a zajistíme
rychlospojkou, kterou zakápneme sekun
dovým lepidlem. Máme-li však dost času, pak
raději použijeme nějaké měkčí lepidlo.
Mnoho komerčně vyráběných splétaných
copů je příliš dlouhých (i přes 3 metry) a ty
se hodí hlavně k chytání velmi opatrných
a velkých ryb metodou zvanou „stalkingT
Splétaný plovoucí úsek, kterému se říká
pažba, by pro běžné chytání neměl být delší
než 120 cm. Za tento splétaný úsek může být
ještě napojena střední část nástavce. I< tomu
nám poslouží některý z komerčně vyráběných
ujímaných nástavců, kterýsi ještě zkrátíme na
požadovanou délku, anebo zde můžeme použít některý silnější neujímaný vlasec.
Očko, kterým spojíme pažbu se střední částí, si uděláme na splétaném copu s pomocí
jehly. Může býti i tak malé, jaké bývá očko háčku. Zhotovíme si ho tak, že do špičky copu
zapíchneme podélně větší jehlu a do jejího očka provlékneme konec copu. Jehlu pak protáh
neme copem, vytáhneme ven asi ve vzdálenosti 15 mm a tudy protáhneme i začátek copu. Tak
nám vznikne malé očko, které ještě nezapomeneme zajistit vhodným lepidlem.
16