10 / 32
Ú vo d
Chytání pstruhů umělými muškami na stojatých vodách, kterému se věnuje tato kniha, je
možno umístit do dvou základních typů vod. Historicky první bylo muškaření na přirozených
jezerech s výskytem divokých pstruhů obecných, jak ho známe třeba z Irska, Skotska, Alp či
Skandinávie, a až pak se rozvinulo muškaření na přehradách, různých účelových nádržích
a rybnících, které se spoléhají na umělé zarybňování pstruhem duhovým, případně i pstruhem
obecným a sivenem. V našich podmínkách se téměř výlučně jedná o tento druhý případ, kdy
vysokým umělým vysazováním lákáme rybáře ktomu, aby si chytili svého pstruha.
Jezera zarybňovaná duháky prošla stoletým vývojem, který začal v Anglii v roce 1904 na
vodárenské přehradě Blagdon u Bristolu. Od tohoto data lze hovořit o moderním stojatém
muškaření, neboť zde byly položeny základy sportu, který tak milujeme. U nás byl tento vývoj
sice o téměř devadesát let pozdržen, ale nyní mocně sprintuje a dohání zameškané roky.
Každoročně se objevuje mnoho nových zájemců o muškaření na stojatých vodách a jeho
popularita stále roste.
Říční muškaření jim už nestačí a oni chtějí dále rozvíjet své znalosti a dovednosti
a nacházet nové a nové krásy právě vjezerním muškaření, které jim dává mnoho nových příle
žitostí pro hledání malých i velkých tajemství života ve vodě. Je to i dobrá příležitost k sezna
mování se s novými vázacími materiály a k objevování nových postupů při vázání nových
a dosud neznámých vzorů, včetně vytváření svých vlastních nových mušek. To vše je velmi
lákavé.
Stojaté vody můžeme dělit podle velikosti do dvou kategorií. Malé vody, jejichž rozloha se
počítá do 2 ha, jsou určeny prakticky výhradně k lovu ze břehu. Na větších plochách už je
možné lovit nejen ze břehu, ale i z loďky. A právě břehové a lodní chytání jsou dvě hlavní odnože
jezerního muškaření. Ale toto dělení ještě nekončí, protože je velký rozdíl v tom, zda chytáme
ze zakotvené, či driftující lodě. A v tom všem se projevují velké rozmanitosti našeho sportu.
Na umělé mušky se dnes dají ulovit skoro všechny druhy ryb, což platí i pro muškaření na
stojatých vodách. Jistěže se dnes loví na umělé mušky i štiky, candáti, okouni, boleni, kapři,
líni, plotice, cejni a mnoho dalších ryb. O nich však zmínka v této knize nebude, protože by to
bylo příliš široké a jen velmi těžko zvládnutelné téma, na které si sám netroufám.
V této knize též nechci znovu vysvětlovat mnohé základní muškařské pojmy, které si může
čtenář najít v řadě česky psaných muškařských publikací. Ostatně soudím, že je každý dobře
zná, a bylo by zbytečné je znovu opakovat. Kniha je určena vyspělejším muškařům, kteří mají
dobré základy z říčního chytání.
Při jejím sestavování jsem měl dilema, které se týkalo samotných umělých mušek, zda
použít jejich členění v nějakém abecedním a tedy mechanickém členění, nebo zda se držet
striktně zoologického systému. Nakonec jsem se rozhodl pro jakousi třetí cestu, která nemusí
být všemi kladně přijata, ale toto je můj pohled na danou problematiku, ajá doufám, že prak
tickým rybářům bude více vyhovovat.
Také v českém názvosloví jsem se pokusil o pár novotvarů, přičemž jsem se nesnažil najít
pro všechny anglické názvy mušek české ekvivalenty, protože si myslím, že to vůbec není ve
všech případech nutné. Tak, jak se vyvíjí vše kolem nás, bude se vyvíjet i česká muškařská termi
nologie. Můj dojem je takový, že si osvojíme řadu výrazů z angličtiny, což vůbec nechápu jako
slabost našeho jazyka, ale jako příležitost jednoduše se domluvit mezi lidmi, byt by byla jejich
národnost třeba i velmi odlišná.
9